Zeměchvály

Příspěvek zaslal účastník Honza „Čáp“. Děkujeme.

Zrcadlo hvězd – voda všemi smysly

Voda??? Co je to za téma??? Co se o ní asi tak můžu dozvědět nového?

Od programové části akce jsem tedy mnoho nečekal. Zaujal mne spíš web organizátorů, byl jsem zvědav, co je to za lidi. Nikdy jsem na žádné „bronťárně“ nebyl a chtěl jsem to zažít. Taky mne zajímalo, zda jsou ekologové fanatici, co se přivazují ke stromům, jedí výhradně bio, nosí batikovaná trička, a nadávají nám masožravcům, že si děláme ze žaludku hřbitov.

Začalo to vcelku tajemně. Sraz účastníků byl u rozcestníku na zastávce Lipová-lázně. Na stanici bylo překvapivě plno. Opatrně jsem kroužil kolem a hledal v davu přítomných vegany. Že by ten dredař se psem? K mému překvapení ku rozcestníku vyrazila modrooká blondýna  s pečlivě upraveným obočím. Dal jsem se s ní do řeči a po chvíli se k nám přidal kluk v tričku Českého svazu ochránců přírody a další dvě sympatická děvčata. Nakonec dorazil mladý pán se slečnou, pán v obleku, slečna ve večerní róbě. Oficiálně nás přivítali, předali nám lopatičku, rozměrnou igelitovou plachtu, mapu a několik obálek.
Takto vybaveni, vydali jsme se na cestu.

Šli jsme zvesela, klidným a vyrovnaným tempem, jen tu a tam jsme se zastavili, abychom změřili celkové rozpětí paží naší skupinky, zjistili kdo má největší uši (já tedy ne!), nebo nejširší úsměv (já :-D). Než jsme se nadáli, byli jsme u Polského pramene a měli jsme za sebou poměrně zevrubné seznámení. Zde jsme si upravili lože.

Na prahu noci nás navštívila ropucha olbřímých rozměrů. Nikdo z nás ji nepolíbil, přesto bych vsadil lehce obnošené boty na to, že šlo o zakletou princeznu. V tom, jak dlouho se nechala Káťou prosit, aby zmizela, bylo důstojnosti a tvrdohlavosti dost i na carevnu. A to má Káťa v žilách polskou šlechtickou krev! Což teprv, kdyby se jí chtěl zbavit někdo z nás, plebejců!

Následujícího dne jsme prošli horní okruh Priessnitzovy naučné stezky a degustovali jsme vodu z místních pramenů. Srovnávali jsme vzhled (barvu), vůni, chuť i zvuk. Tři z pěti členů našeho teamu se shodli, že nejlépe chutná voda z Finského pramene. Příjemně nás překvapilo, když jsme se posléze během přednášky o vodních krystalech dozvěděli, že je dle objektivních ukazatelů vskutku nejlepší.

Plní dojmů i vody – obojí jsme během degustace načerpali měrou vrchovatou, jali jsme se připravovat obsáhlý traktát o vodě. O sebrané poznatky jsme se následně podělili s dalšími badateli na konferenci pořádané v čtyřhvězdičkovém hotelu Roubenka.

V této Roubence z předminulého století strávili jsme zbytek týdne a měli se tam jako v lázních za Priessnitze. Orgové nám naordinovali pravidelný denní režim, alkoholovou a kávovou abstinenci, vodu z léčivých pramenů, studené koupele v místním potoce a pestrou fyzickou práci.

Poprvé jsem se zde myl ekomýdlem,okusil celozrnné těstoviny, neloupanou rýži, cizrnu a spoustu dalších dobrot, o jejichž existenci jsem potud neměl ani ponětí. Mimoto jsme například absolvovali diskuzi na téma plýtvání vodou a následně navštívili bazén v blízkých lázních, abychom tak propojili teorii s praxí. A taky jsme batikovali trička.:-) Vegetarián však mezi námi nebyl ani jediný, a také dřevaře jsme nechali v klidu těžit.

Až tady jsem si uvědomil, kolik práce je za něčím tak obyčejným a zdánlivě jednoduchým, jako je naučná stezka. Kolik nápisů je třeba obnovit, kolik trávy a trní vysekat, kolik energie stojí vybudovat chodníček na překlenutí dvoumetrové bažinky… Vrcholným zážitkem pro mne bylo odvzdušňovaní Polského pramene pod velením Tofla. Teď už vím, že pramen je křehká věc, není těžké zakalit jej, či nechat jej vyschnout.

„Chraňte tu vodu a nedejte oslepnout prastaré zrcadlo hvězd.“*

Jan „Čáp“ Žák

* Skácelova „Modlitba za vodu“ byla asi nejkrásnějším budíčkem, který pro nás Bětka na Roubence připravila. Díky.