Zeměchvály

Článek napsala účastnice Bára. Děkujeme.

Je pátek, po sedmé hodině večerní a vlakové nádraží v Dolním Bousově začíná ožívat hlasy skupiny lidí s batohy a úsměvem na rtech. To se tu scházejí účastníci jedné z mnoha jarních brontosauřích víkendovek. Nějakou dobu trvá, než se sejdou všichni a dořeší se administrativní záležitosti (tedy kdo zvládl a nezvládl složitý úkol – poslat peníze předem), ale alespoň je čas zahrát si několik seznamovacích her a udělat si dostatečný zmatek v tom, kdo se jak jmenuje a odkud dorazil.

Nakonec se ale přece jenom vydáváme (přes vlakový vagón) na místo, kde strávíme první noc. Rozděláváme oheň a opékáme (a vyškemráváme) buřty a další dobroty. Protože teplo už je dávno jenom v bezprostřední blízkosti ohně a ani měsíc v úplňku nedává dostatečné množství světla pro další aktivity, uléháme do organizátory skvěle připraveného ,,sucha pod plachtami“.

Ráno vstáváme, dáváme dohromady marmelády a chleby, vaříme uzený čaj a kolem deváté hodiny se scházíme s Honzou. Je z Klubu českých turistů a nejprve nám vypráví něco k značkovací teorii. Nestačíme se divit, kolik pravidel takové kreslení turistických značek má. Rozhodně to není tak jednoduché, jak to může na první pohled vypadat.

Po nezbytném úvodu se rozdělujeme na dvě skupinky. Jedna vyráží s Lukášem směrem ku hradu Kost a druhá s Honzou směrem na Libošovice. Po cestě opravujeme a tvoříme nové značky a kocháme se krásami Českého ráje. Když se k večeru obě skupinky setkají, je už pořádná zima a začíná se schylovat k dešti.

Déšť na sebe nenechal dlouho čekat (ačkoliv účastnické informace o tom kde a kdy má pršet se značně různily). Měníme tedy původně naplánované místo dalšího tábořiště a vsoukáme se do nízkého smrkového lesa. Po krátké debatě, jestli je nebo není možné zapálit les, rozděláváme na cestě oheň a rozdělujeme si plachty. Každý vymýšlí techniku spaní v dešti trochu jinak, taky se podle toho ráno budíme různě mokří a vyspalí. Než uléháme do spacáků, vaříme na ohni výbornou bramboračku.

Během noci přestává pršet a vstáváme do skoro slunečného rána. Pouštíme se do vaření ovesné kaše a po vydatné snídani vyrážíme na dlouhou cestu necestu krásnou krajinou do Jičína na vlak.

Byl to super víkend a nám nezbývá než poděkovat organizátorům a těšit se na další (nejen) Zeměchválí akce.

Bára