Zeměchvály

Článek napsal účastník Marek. Děkujeme.

„Čas běží v kruzích, proto jsme ho také uzavřeli do kulatých hodinek.“

Jestli já jsem už někdy podobné nálety nelikvidoval. No jo! Minulý víkend. A předminulý víkend taky. A někdo jiný pravděpodobně před rokem. A před nějakým tím milionem let, kdo ví, jak vypadala brontosauří pastva — každopádně na základě hmotných pramenů usuzujeme, že ani tehdejší dřeviny za tuto službu neprojevovaly mnoho vděku. Hmmm… další věc, kterou jsem už někde zažil… jama v zemi (některými odborníky též nazývaná ďura). Déžávý! Co všechno se opakuje? Člověk si naprojektuje tisíc předsevzetí a pak nesplní žádné. Samice uloví samečka a místo aby ho pozřela si s ním pořídí potomka. Potomek povyroste a začne se bránit té kruté skutečnosti, že má nějaké povinnosti. Jeden člověk vymyslí úžasný vynález, kterým konečně lidstvo dosáhne bezstarostného života. Mnozí jiní v tomto vynálezu uvidí příležitost zbohatnout, nová technologie nakonec způsobí víc škody než užitku.

To je maglajz, co? Zkrátka — historie se zopakovala a Zeměchvály opět způsobily víkendovku v Hájku. Místní obyvatelé stále sčítají škody. Nejpostiženějším místem se stal místní klášter, který přišel o část zeminy, recyklovatelných i nerecyklovatelných surovin zkrášlujících tamější lesy. Zlikvidován byl i kousek místní chráněné přírodní rezervace plné akátů, ostružin a růží. Největší katastrofou je však odhrnutí zeminy, která způsobovala vlhkost a podporovala tak blahodárné plísně zpevňující statiku oltáře. Památka se tak ocitá v existenčních potížích. Hostinský ne dalekého podniku pro náš deník exkluzivně uvedl: „ještě pár takových víkendovek a Hájek už nebude tím, čím je teď.“

Marek