Zeměchvály

Wandrsnu II (4.7. – 7.7. 2013)

Čtvrtek.
Konečně ve vlaku! To jsou slova, která mě napadnou snad vždycky, když někam jedu. Už je to tu, už to začíná, pápá město, pápá internete, pápá zapomenuté věci. Jejda, zapomněla jsem si koupit večeři. No co už, ve Žďáru na nádraží se něco sežene.

V Křižanově se přidají Kuklička a Tofl a v další stanici společně vystupujeme. Postupně k nám přiletí Čáp a o něco později i Anička a Diego. A jde se. Vlastně ještě ne, zahájit vandr snů se přece musí pivem. A tak si kluci koupí jedno malý, my holky nechceme a Anička ho pak Diegovi půlku vypije.

A jde se. Ten Žďár, to je ale velký město. Než ho přejdeme, začíná se šeřit. Vyjdeme kopec k  poutnímu kostelu sv. Jana Nepomuckého od Jana Blažeje Santiniho. Kostel vymykající se dobovým normám (mluví se o něm jako o „barokní gotice“) rozhodně stojí za to. Škoda, že se nepodíváme dovnitř. Potom už hledáme místo k přespání a to je nakonec nepříliš daleko urnového háje. Kuklička přemítá nad vstáváním: „Tak kolem sedmé, ne?“ Vzpomenu si s úsměvem na Wandrsnu I. „Hm, tak brzo určitě ne.“ Napneme tedy maxiplachtu a ponoříme se do říše snů a komárů.

Pátek. Je 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu.
Ráno vzbudí někoho ptáci, někoho možná ranní chlad, ale pak stejně všichni znovu usnou. Sotva začíná svítat. Při dalším probuzení už začínáme špekulovat, kolik je hodin a nováček v Zeměchválách Čáp dokonce vstane a jde snídat. Po nějaké době lenošení usoudíme i K., T. a já, že snídaně, která po nás nežádá, abychom ze spacáků vylezli, by bodla. A tak vybalíme  buchtu. Stan je stále nějak podezřele tichý, a tak se Tofl rozhodne trochu je probudit. Šiška sem, šiška tam, bác, trefa!

No, nakonec jsme vyrazili cca o půl dvanácté. Skutečně.
K obědu zakotvíme u nějakého rybníka. Obědová strategie je rozdílná; my tři s maxiplachtou sázíme na studený oběd a naopak teplé večeře (a nadále i teplé snídaně), Čáp a později se připojivší Vašek hlavně ohřívají čaj a stanoví osadníci vaří obědy a večeře. Poté, co Anička do ešusu vyklepne vajíčko, začínáme být zvědaví, co všechno ona a Diego asi nosí v batohu. Siesta po obědě nechybí a k tomu si přečteme o tom, kdo je to bojovník světla. „Každý bojovník světla už se někdy bál jít do boje. Každý bojovník světla už řekl ano, když chtěl říci ne. Každý bojovník světla už zranil někoho, koho miluje. Proto je bojovník světla; protože tím vším prošel a neztratil naději, že se polepší.“

Odpoledne trochu zaprší, ale naštěstí to nevydrží do večera. Dojdeme k Pasecké skále, která mi okamžitě připomene jizerskou vyhlídku Ořešník, ačkoli rozhodně není stejná. Nedaleko odtud vyhledáme tábořiště a cestou se setkáme s Vaškem. Tento večer si vaříme makaróny se sýrem. Už si to představujete? Jak to jíme? No nabereme lžící, něco tam vydrží slepené sýrem, zbytek zachytíme rukou. Někam to spadne? Nevadí, to je přece čistá špína.

 

Sobota. Je den upálení mistra Jana Husa. A také svátek dvanáctileté mučednice Marie Goretti.
Na sobotu máme plán: Vyrazíme dřív než včera! Proto Tofl dokonce budí osadníky stanového apartmánu písní. A tak snídáme skutečně dřív. Někteří vločky, jiní chleba. Diego trochu zachmuřeně hledí na svůj krajíc s žervé. Sladký to není, teplý taky ne. Zato naše vločková kaše…

Vydáváme se na cestu, a to směr Kuklík. Dojdeme na nějakou louku, ze které je krásný výhled (ne však malebný) a rozhodujeme se, co dál. Nejprve bychom měli doplnit vodu. Podle mapy by tady někde měla být studánka… Výzkumné výpravy si odvážně proklestí cestu do lesa, zatímco my s Aničkou odvážně hlídáme batohy. A pak se postupně vracejí, ve tváři vepsaný neúspěch pátrání. Jen Diego je stále pryč. Už spekulujeme, jestli to volání co slyšíme, je Diegovo volání o pomoc, nebo jestli se zapomněl ve vesnici na obědě. Ale jsme vedle jak ta jedle. Diego se totiž posléze vrací s triumfem. Objevitel našel vodu. A tak exkluzivně pro naše čtenáře přinášíme krátký rozhovor, který se uskutečnil krátce po onom hrdinském činu: Otázka: „Diego, jak se ti podařilo ji najít?“ Odpověď: „Četl jsem z letu krahujců…“

Siesta po obědě byla dlouhá a ospalá. Sluníčko totiž pořádně pražilo, a přesto mě donutilo jen povzdechnout si, že se spálím, ale vyndat opalovací krém, to ne. Kuklička vynašla užitečné chlazení novou, tudíž studenou, vodou. Vydat se na cestu v tom teple bylo o to obtížnější. Ale nakonec jsme vyšli a začali jsme se obávat, že Devět skal je nějak moc daleko. Nakonec jsme potkali milé lidi, kterým se to zdálo ještě dál než nám, a tak nám nabídli svých sedm volných postelí. Nabídku jsme s díky odmítli (přece jen to bylo podezřelé, že jich měli zrovna sedm) a pokračovali jsme k rybníkům. Koupání jsme zavrhli, poněvadž čas pořádně popoběhl. A posléze jsme zavrhli i Devět skal, poněvadž by nám dost zkomplikovaly zítřejší cestu na vlak. Začali jsme se tedy blížit k horní vlakové trase (Polička, Borová). Utábořili jsme se, najedli a šli spát. Amen.

 

Neděle.
Čáp vstal evidentně velice brzo ráno a to navíc tak ohleduplně, že nás vůbec nevzbudil. Míří totiž zpět na vlak do Žďáru. Když pak vstáváme my, pověříme Vaška vyhledáním spojů. A tak Vašek jako pravý vandrovník vytáhne chytrý mobil a povídá, že nic moc. Prostě musíme stihnout ten, který jede za tři hodiny. A tak se Tofl ujímá velení a podněcuje urychlení balení. Vyrážíme tentokrát svižněji než obvykle. Cesta je trošku do kopečka a z kopečka a dostaneme se do vesnice Telecí. Pak Kuklička vymyslí zkratku a přiblíží se tak náš cíl – vlaková stanice Sádek u Poličky. Díky efektivitě, která byla tentokrát vyvinuta, dorazíme s docela velkou rezervou. Té se dá například využít k nabrání vody a uvaření oběda. A tak si Anička a Diego ve vlaku šmakují na těstovinách s pestem. Vyhlídkovým vlakem dojedeme do Svitav, kde se odpojí Vašek na Prahu a zbytek pokračuje do Brna i dál.

 

Zajímavosti:
Klíšťata – několik teorií:

•  Zakousnou se do člověka, který jde předposlední – nebo do toho, kdo jde pátý (nejsme si jisti, protože Vašek nám trochu zkomplikoval výpočty)
• Více jim chutná mužská krev (zvlášť Toflova a Diegova)
• K zakousnutí preferují pravý bok

Pevně doufáme, že vám tyto zkušenosti budou při vašem vandrování prospěšné.

 

Loučí se s vámi a těší se, že se na příští akci připojíte,
zpravodajka Bětka