Zeměchvály

Z této víkendovky se sešly dva články.
První z nich, od účastníka Miropira, si můžete přečíst na jeho blogu.
Druhý článek, který napsal účastník Marek, si můžete přečíst níže.
Oběma děkujeme.

„Šest e-mailů odeslaných, zbývá vyřídit ještě tři. Telefonát paní Novotné, referát do školy… a sakra, já zapomněl poslat ty tři strany diplomky! Šup, šup, šup, už ať to je!“… kap… kap… kap… …kapkap… kap… „Pitomý kohoutek. Napustit vodu a mažu na nádraží, ty si tady zvesela kapej klidně celý víkend.“

Nirvana. Když se člověk neumí zastavit, musí si po cestě zastávky plánovat. A tahle zastávka opravdu stojí za to. Jsem mezi těmi lidmi sotva dvě hodiny a veškeré trápení pominulo. Nebo je to snad prostředím Studničního vrchu? Možná jenom tím, že mám to stoupání s krosnou konečně za sebou. Byla to makačka. Večery už jsou chladné a uvnitř je krb s ohněm. Sláva Prometheovi! Z kuchyně přišel teplý čaj a strava s obvyklými brontosauřími parametry. Levná, chutná, zdravá a ve velkém množství.

Bereme nářadí a odcházíme do práce. Cestou si naplníme láhve pramenitou vodou. To slovní spojení zde získává zcela novou dimenzi. Práce není z těch, které člověka ubíjí, nýbrž naplňuje. Po pár hodinách je v lese nová hať a hned je pokřtěna a pochválena starším manželským párem. Sluníčko svítí, když v tom náhle… povodeň!!! Kalamita, tragédie, konec světa, celý Jeseník je pod vodou! Hladina dosáhla druhého schodku chaty Maxovky. Příště ten kohoutek musím pořádně utáhnout. Světe, promiň! Ach, krutý osude. Již nikdy nebudu zpochybňovat, či podceňovat sílu vody!

Marek Slaný