Zeměchvály

Článek nám napsal účastník Sekáč, téma hudebně zpracoval účastník Ryan. Děkujeme

 

Zimní Survajvl – zhudebněná recenze akce (přepis)

Rovnou od nádraží do lesa Tě ženou, rovnou od nádraží do lesa Tě ženou,
v deseti pod nulou na zkušenou, v deseti pod nulou na zkušenou.
Na zkušenou, bivakovat, pod kus igelitu hlavu schovat, pod kus igelitu hlavu schovat.
Na chvojí ulehni, zažiješ tu kosu, na chvojí ulehni, zažiješ tu kosu,
až ráno odlomíš nudli z nosu, až ráno odlomíš nudli z nosu.

Nudli z nosu, i s tím nosem, izolaci zlepši si rákosem, izolaci zlepši si rákosem.
Kdo chceš spát v teple, zkus ohňové lože, kdo chceš spát v teple, zkus ohňové lože,
zem zmrzla na kámen Pane Bože, zem zmrzla na kámen Pane Bože!
Pane Bože, na tu dřinu, chtěl bych mít bagr a trhavinu, chtěl bych mít bagr a trhavinu.
Čekal jsi jídlo, no tak to se mýlíš, čekal jsi jídlo, no tak to se mýlíš,
Čápe a není té kaše příliš? Čápe a není té kaše příliš?
Kaše příliš, to je měkký, radši je pošleme sbírat šneky, radši je pošleme sbírat šneky.
Šneky tu nevidno bylinek je málo, Šneky tu nevidno bylinek je málo,

***…***

Všichni to přežili víceméně zdraví, všichni to přežili víceméně zdraví,
sprcha a jídlo požitek pravý, sprcha a jídlo požitek pravý.
A v požitku tichý hlásek, a v požitku tichý hlásek,
kdy půjdem hladovět v zimě zase? Kdy půjdem hladovět v zimě zase?

 

 

Zimní Survajvl – Sekáč

I když nejsem členem Hnutí Brontosaurus, už při přihlašování na tuhle víkendovku jsem tušil, že to nebude klasická bronťárna. Jak název napovídá, šlo o přežití v přírodě bez moderních výdobytků a zbytečností.

Sešlo se nás pět v nádražní budově v Českém Brodě, z toho dva orgové – Honza a Tomáš. Asi ve čtvrt na sedm večer jsme vyrazili za město k rybníku a to asi nejpřímější cestou necestou podél potoka. Abychom nepřespávali na zmrzlé zemi, nabrali jsme zelené chvojí jako podestýlku. Za rybníkem jsme ještě nasbírali rákos. Každý si vybral místo na spaní a snažil se ho co nejlépe připravit. Já jsem si udělal doupě v rákosí, ačkoliv si ostatní mysleli, že je to hloupost. Přes noc jsme drželi hlídky, každý hodinu a půl. Přitom jsme přikládali dříví na dva ohně.

Nemohl jsem se dočkat rána, byla mi zima, ale shodli jsme se, že ti, kteří spali u ohně, na tom byli podobně. Po budíčku jsme uvařili bramborovou kaši z prášku, přidali trochu oleje, abychom získali energii. K tomu bylo mléko z prášku s kakaem a mletým kokosem. Po snídani jsme se začali bavit o nožích. Každý měl přinést jeden. Naštěstí se nesešly dva stejné, všichni představili svůj nůž. Bavili jsme se o jejich použití a broušení. Potom jsme šli obhlédnout okolí, nejdřív jsme se šli podívat na tzv. hadník – topeniště ve svahu určené na uzení masa. Vrátili jsme se do tábořiště, kde jsme si vzali své věci a pokračovali jsme proti proudu potoka. Mezitím jsme se bavili o různých věcech okolo přežívání v přírodě, sebeobrany a vybavení. Polovina výletu byla u hájenky, kde jsme si udělali pauzu. Zpět k tábořišti jsme šli z poloviny jinou trasou. Lesem, mlázím,… terénem. V údolí u potoka našel Honza ptačinec prostřední – jedlou rostlinu. Když jsme byli u ochutnávky, vytáhl příručku od Wisemana, ve které jsou popsány jedlé rostliny. Přemýšleli jsme nad tím, která rostlina by dokázala člověka dostatečně nasytit. Těžko říct která. Po přestávce jsme už šli přibližně po stejné trase jako ráno, ale opačným směrem. Na rybníku, kolem kterého jsme předtím procházeli, se už projížděli bruslaři a hokejisti. Po návratu jsme rozdělali oheň a chvíli si prohlíželi příručky od Pavlíčka a Wisemana. Pak přišla řada na porcování zajíce a jeho vaření a opékání. Pro nás, kteří s tím neměli zkušenosti, to nebylo vůbec jednoduché, navíc v primitivních podmínkách. Nějak jsme se s tím popasovali a postupně jsme dávali maso v ešusech na oheň. Trup zajíce jsem nabodl na prut a opekl jsem ho. K masu jsme měli brambory pečené v uhlíkách. Co vám budu povídat, byla to nevšední večeře. V průběhu toho odjela Kiwi, která si netroufla na další noc. Přestěhoval jsem si své doupě na její ležení, abych byl blíž ostatním. V rákosí jsem byl jako na samotce. Před ulehnutím jsme udělali zpětnou vazbu na to, co se událo. Tuhle noc už jsme neměli ohně, protože se nám ve čtyřech lidech nechtěly držet hlídky.

Spal jsem velice lehkým spánkem, dvakrát jsem se probudil. Podruhé to bylo kvůli zimě, nohy mě zábly, tak jsem s nimi hýbal. Nejdřív občas a potom už bez přestávek. Pak už jsem je přestával cítit, ze spacáku jsem vylezl ve chvíli, kdy Honza rozdělával oheň. Muselo být kolem sedmé hodiny, bylo ještě šero. Zapomněl jsem říct, že ve spacáku jsem byl nabalený stejně jako ve dne, to znamená i v botách. Zul jsem se a přiblížil nohy k ohni. Zmrzlé byly tak, že jsem nejdřív nic necítil a pak jsem najednou ucítil pálení. 😀 Když se do nich vrátil cit, šel jsem rozhýbat a zahřát zbytek těla běháním po poli. Trochu to zabralo. Zlepšilo se to východem slunka nad obzor. Snídaně byla podobná té sobotní. Kaše nebyla, zato do kakaa jsme přidali rozinky. Uklidili jsme tábořiště, zbylé dříví jsme nechali na hromadě pro případ dalšího táboření a vyšli jsme do Českého Brodu jinou cestou, než kterou jsme v pátek přišli. Já s Honzou jsme šli na mši do kostela a Michal s Tomem přečkali ve městě. Potom jsme šli na čaj nebo kafe na faru, kde se sešli místní farníci. Přiznávám, že jsme vyměkli. J Na závěr víkendovky jsme šli na procházku společně s Honzovou manželkou. Za městem jsme vyzkoušeli házet jakýmsi prakem určeným na lov kachen nebo jiných ptáků. Pak už následoval jen návrat do města a odjezd vlakem či autobusem domů.

Tento víkend se mi splnilo největší očekávání, které jsem od Survajvlu měl. Přežít – přenocovat v zimním období venku bez stanu. Dvě noci stačily. Howgh.