Zeměchvály

Kterak jsem prvně na brontosauří akci zavítala

Je tři čtvrtě na šest a vyrážím na cestu do Zlatých Hor. Právě tam je sraz na tábor Sluneční úsvit pořádaný Zeměchválami. Je to prvně, kdy jedu na akci s Brontosaurem. Nevím, co čekat a jsem nadmíru zvědavá.

Ve Zlatých Horách se nás sešlo šest. Zdejší „kostelník“ nám pustil první část příběhu o pastýři Santiagovi, a stejně tak jako Santiago, jsme vyrazili na cestu i my. A já bez mučení přiznávám, že jsem Toflovi toho zlatohorského kostelníka věřila až k pramenům Javorné.

Santiagův příběh nás pak provázel celým táborem. Stejně jako on jsme putovali, ať už skutečně, nebo jen v představách.

Po dlouhé době jsem se octla na akci, kde jsem nebyla mezi organizátory a mohla jsem vypustit všechny starosti. Ne, že by mě nejednou nenapadlo, co bude dál a co na nás velitelský štáb asi uchystá, ale několikrát jsem se přistihla, že se těším jako malé děcko, co se bude dít. A nejvíc se mi líbili Anička, Dagy, Diego a Tofl v arabských hábitech!

Navíc se nás sešla dobrá parta, takže bylo o zábavu postaráno i při práci.

Zkrátka paráda a udělala jsem moc dobře, že jsem se rozhodla jet. Zároveň bych takto ráda poděkovala organizátorům a ostatním účastníkům za úžasných jedenáct dní prázdnin.

Monika „Kuklička“