Zeměchvály

Článek napsala účastnice Petra. Děkujeme.

Seznamte se, voda… přímo u zdroje!
Stojíme s Ankou s krosnou na zádech na nádraží v Jeseníku a rozhlížíme se. Když spatříme slečnu s kloboukem na hlavě, řekneme si, že to by mohla být ta pravá. Ale to už se taky objevuje organizátor s cedulí nad hlavou. „Seznamte se, voda,“ stojí tam. Tak to jsme správně. Má první brontosauři akce začíná…

Popojdeme kousek za nádraží a čeká nás seznamovací hra. Pak se dvěma obálkami pokračujeme dále do kopce. Zvoníme u dveří pana Glabazni a dostáváme mýdlo, kleště a kladivo. Opustíme civilizaci a vydáváme se do lesa.

U rozcestí na nás už čeká organizátor, který nám od nádraží utekl, a vpravuje nás do příběhu. Popojdeme a už vidíme jeho manželku, jak lamentuje a stěžuje si, že tohle nejsou žádné lázně a že ona chce bublinkovou koupel a ne klopýtat přes kořeny. Dále v chatrči narazíme i na majitele lázní- jak se zdá trochu roztržitého pána, a my souhlasíme s tím, že mu pomůžeme dát lázně do pořádku.

Na závěrečný úsek cesty k chatě si prohodíme batohy a snažíme se uhodnout, co je v tomto batohu tou nejtěžší věcí. Večer strávíme s kytarou u táboráku. Ani nás ,zdá se, netrápí, že není dost vody na to, aby tekla sprcha, vždyť máme přece studánku jen pár set metrů od chaty. A co je hezčí, čistit si zuby v koupelně, nebo u pramene pod hvězdami?

Další den nás po chutné snídani čeká práce. Každý dostane přidělený nějaký úkol na stezce pramenů. Někdo opravuje hatě, či dokonce staví nové, někdo pracuje s hráběmi, jiný s krumpáčem nebo motykou či s mačetou. A když se chce člověk občerstvit, není nic jednoduššího, než vytáhnout hrneček a pít horskou pramenitou vodu přímo ze zdroje…

Po práci nás na chatu přijde navštívit pan Glabazňa a vypráví nám Priessnitzův příběh a příběh vzniku cesty pramenů. A my si uvědomujeme, kolik to muselo dát práce, než tato stezka vznikla a než byla uvedena do současného stavu…

Poté si připravíme své společenské doplňky- klobouky, kravaty, kabelky a motýlky a stáváme se komisí, která má za úkol zhodnotit chuť vody, čistotu, krásu okolí pramene a změnu, která se u pramene odehrála. Procházíme stezkou a snažíme se vnímat vodu v celé její kráse, zachytit různé odstíny její chutě i vůně, protože voda není stejná, jak dokazuje i různost krystalů, které jsou znázorněny u každého z pramenů. Zpátky se již za tmy a za světel dvou čelovek vracíme tajemným lesem na chatu.

Neděle už je dnem odjezdovým. A přece nás ještě čeká jeden bod programu- návštěva lázní dole ve městě – chůze po oblázcích, otužování rukou a nohou.

A jedna věc mi opravdu vadí. Že to všechno bylo tak krátké… Za ty necelé tři dny jsem si Studniční vrch opravdu oblíbila a bude mi chybět. Stejně jako ta parta skvělých lidí, kteří se tam sešli. Děkuji jim všem a hlavně Žemli, Vojtovi a Čápovi, kteří dali tuhle víkendovku dohromady.

Petra