Zeměchvály

Článek napsala účastnice Monča. Děkujeme.

Po dlouhé době jsem se rozhodla vyrazit na Brontosauří víkendovku.Od letošních PSB jsem kromě otočky na velké radě nikde nebyla. Zaujala mě železniční víkendovka ve Zdicích.

Kvůli zpoždění vlaku  jsme s kamarádem dorazily později, přišly tak o úvod, což mě mrzí, ale nedá se nic dělat. Hladové strávníky (z Brna cesta dlouhá:D) přivítaly výborný chleby s pomazánkou, čajík, a super lidi, kteří žijou tím, co normální smrtelníci berou jako samozřejmost k dostání se do práce, školy, za zábavou….A to vlakama ve všech možných směrech.

Mezi nimi jsem potkala i lidi, které jsem fakt dlouho neviděla (z jiných zč, se kterými už moc nejezdím), kamarády z tábora…

Podařilo se mi konečně vytáhnout i „nebrontosauřího“ kamaráda  Petra (ach ty pracovní termíny, a jiná naše zaneprázdněnost). Trošku jsem se bála, s jakou víkendovku a věci okolo přijme, a byl nadšenej:-) Jen asi bude kazit věkový průměr akcí (dávno už není vysokoškolák…). Byl příjemně překvapenej, že se dokážou v dnešní době lidi bavit bez alkoholu a drog.

Dál musím vyzdvihnout nápad přivézt železniční artefakty › sešlo se docela dost zajímavých věcí.

Na co nikdy nezapomenu, bylo spaní v železničním vagonu, s kulisou puštěného rádia (prý proti zlodějům). Cítila jsem se jak kdybych jela nočním vlakem někam fakt daleko. (což mám občas chuť v tomhle šílenym kolotoči školy a brigád udělat, dokud mám režíjku, tak jet kam mě koleje donesou…)

Fajn byla i sobotní práce. Odstraňovali jsme barvu z vagonu, vagonových komponentů, myli okna… Byla to změna mít po dlouhé době špinavé ruce od barvy, a ne od sladkých krémů a těst (které po pečení a balení 300kg vánočního cukroví nemůžu ani cítit).  Před večeří, aby nám vyhládlo, jsme měli za úkol poskládat velkej štos leporel a  pexes. Když jsem tu kupu viděla, říkala jsem si, že to nikdy nemůžeme složit, ale nakonec se povedlo. O hladu nás nenechali:D
Po večeři jsem se vrátila do dětství hrou „Kdo se bojí buldoků?“ kdy je jeden člověk buldok, a má za úkol chytit co nejvíc lidí.
Po „buldocích“ nás čekala tematicky zaměřená „deskovka“, což v dnešní době počítačových her hodnotím jako super alternativu.

Ráno jsem musela odjet dřív, takže jsem nestihla výlet, ale i tak jsem ráda, že jsem se mohla víkendovky zůčastnit. A doufám, že bude na jaře víc času, a budu moci jezdit častěji…

Velkej dík všem lidem, co akci organizovali, pomáhali, vytvořili nám super zázemí, jídlo, a další věci, které ač nejsou vidět, jsou důležitý.

Monika (Nutela)