Zeměchvály

Příspěvek zaslal účastník Václav. Děkujeme.

Neznámá v Hájku II

Téměř všichni jsme váhali, téměř všichni jsme se rozhodli na poslední chvíli, téměř nikdo z nás nevěděl, do čeho jde.

Na nádraží v Hostivici se nás sešlo asi 15 a vzájemně se z nás znali jen někteří.

Dostali jsme tajemnou mapu a strohé pokyny, jak se podle ní orientovat. Pak už bylo jen na nás, kdy dojdeme k cíli. Po cestě na nás čekalo několik úkolů, které nám pomohly „rozbít ledy“ a trochu se vzájemně poznat.

Nějaké další postřehy z mé hlavy:

• Moc se mi líbilo úvodní procházení ve tmě – měl jsem velmi zvláštní pocity, když jsem vůbec nic neviděl, pohyboval se v prostředí, které jsem zcela neznal a jediný kontakt s okolím pro mě byly ruce člověka přede mnou a člověka za mnou. Musel jsem se zcela odevzdat a důvěřovat, že mě vedou bezpečnou cestou. Nebylo těžké tomu věřit, protože jsem šel ve stopách toho přede mnou a ten ve stopách toho před ním. Nemusel jsem se starat o to, kam jdu, mohl jsem se zcela odevzdat, což na mě mělo skvělé relaxační účinky.
• Vynikající byla prostá, ale poctivá strava, která dodala sílu.